Vítejte v této rubrice
zde Vám představím lebku "Hvězdného dítětě."
Lebka byla objevena v roce 1930 americkým děvčetem z El Paso (Texas, USA) v opuštěném dole u Copper Canyon v Mexiku, asi 160 km jihozápadně od Chihuahua. Podle současných vlastníků lebky nálezkyně zemřela v roce 1990. Současní vlastníci ji mají od roku 1998, kdy se o její existenci dozvěděli z třetí ruky.
Jisté je, že objevitele se již nikdo na okolnosti nálezu nikdo nezeptá. Jsme tedy odkázáni na údaje, které poskytují jen současní vlastníci. Lebka prý byla objevena s kompletní kostrou dospělého, která ležela v dole. Kostra, ke které tato lebka patřila, byla pokryta malou hromadou hlíny, takže z ní vyčnívala jen ruka, která svírala paži dospělé kostry. I když se dívka snažila obkrýt obě kostry, povodeň odplavila většinu pozůstatků, a tak se jí podařilo odnést domů jen obě lebky.
Lebky byly předány Ray a Melanii Youngovým v roce 1998; Melanie je novorozenecká sestra, a byla přesvědčena, že tvar lebky dítěte nemůže být výsledkem běžných lidských deformit. Ve snaze dozvědět se více, oslovila Lloyd Pye, i když není jasné, proč byla hledána pomoc právě tohoto muže, spíše než archeologa nebo paleopatologa.
Je možné, že Lloyd Pye upoutal Melanii svou knihou: „Vše co víme, jsou lži,“ která propaguje myšlenky Zacharie Sitchina o mimozemském původu lidstva, za pomocí tendenčních překladů a hlavně svérázného výkladu sumerských textů.
Dát lebku Lloyd Pye ke zkoumání vypadá, jako by Youngovi měli už předem utvořenou představu o povaze dětské lebky. Pye a Youngovi založili „Starchild project“ počátkem roku 1999, kdy se Lloyd Pye stal "správcem" lebky. Od té doby veškerý přístup k ní byl řízen výhradně jím.
Projekt od té doby prezentuje lebku v ufologických a záhadologických kruzích, pod názvem "Hvězdné dítě" a používá ji jako důkaz existence údajných lidských / mimozemských hybridů nebo jako důkaz "další nové fáze lidské evoluce".
Lebka dítěte je velká, s kapacitou 1600 cm3, což je asi o 200 cm3 větší, než je průměrný objem dospělého člověka, i když spadá do celkového rozsahu 1000 až 1900 cm3 dospělé osoby.
I když vzhledově lebka připomíná zubní sklovinu, je to standardní hydroxyapatit vápenatý. Obsahuje obvyklé kosti lebky, spolu se všemi funkcemi, jakož i svalovými úponami, jaké se vyskytují u lidí. Nicméně, vykazuje značné deformace. Např. má srostlou týlní kost, nemá žádné čelní dutiny, což je onemocnění, které postihuje asi deset procent populace. Analýza pravé části horní čelisti trvalého chrupu ukázala věk při úmrtí kolem pěti – šesti let.
První zkouška DNA byla provedena Stomatologickou laboratoří University of British Columbia (Vancouver, Kanada) v roce 1999, která obnovila malé množství jaderné DNA a prokázala, že dítě bylo mužského pohlaví. Tento výsledek Lloyd Pye odmítl, protože vzorek prý byl kontaminován, ale neobjasnil, kdy, kým a jak byl kontaminován.
Pokud je lebka jako celek kontaminovaná, pak to znamená, že veškerá DNA z něj je bezcenná, ať už mtDNA nebo nuDNA.
Druhý test byl proveden v roce 2003 společností Trace Genetics of Davis (Kalifornie, USA). Podle jejich zprávy lebka má mtDNA v souladu s obyvateli americké haploskupiny C, jak bylo zjištěno pomocí dvou nezávislých měření prováděných na fragmentech temenní kosti. Ukázala také nemožnost získat jadernou DNA, což je sice překvapující, ale analytici uvádějí řadu faktorů, které by to mohly způsobit, včetně toho, že rentgenové paprsky degradují DNA a mohou snížit množství a kvalitu DNA.
V roce 2010 došlo k další analýze DNA, kterou provedla National Institutes of Health BLAST (Basic Local Alignment Search Tool). V ní se porovnávaly nukleotidové nebo proteinové sekvence se sekvenční databází a vypočítali se statistické významnosti shod ... funkční a evoluční vztahy mezi sekvencemi jakož i identifikace členů genové rodiny. Tímto postupem bylo zjištěno, že 265 párů by mohlo být uzavřeno, což dokazuje, že alespoň nějaká část z jaderné DNA „Hvězdného dítěte“ je z člověka."
Jenže Lloyd Pye začal tvrdit, že 342 párů neprokázaly žádné významné podobnosti, tedy v analyzovaných vzorcích „nejsou žádné známé pozemské stopy!"
Což není to, co říká zpráva. Vědomě tedy zamlčuje tvrzení zprávy, aby mohl tvrdit něco jiného.
Další zkoušky byly provedeny v roce 2011, ale nebylo zveřejněno ani jméno laboratoře, která provedla analýzu (I když šlo o podobnou zkoušku jako byla ta předchozí). Nebyla zveřejněna ani jména vědců, neboť prý "identity určitých členů řešitelského týmu vyžadují dočasnou anonymitu." Navíc bylo vyhlášeno, že bylo získáno 7 miliónů USD, potřebných k provedení obnovy a sekvenování celého genomu.
Další zkoumání bylo provedeno v roce 2012. Z 2011 testů se dítě v mtDNA liší v 977 místech od lidí, v porovnání s 385 místy s Denisovany a v 1500 místech od šimpanzů. Další "předběžné" tvrzení je, že existují významné rozdíly v genu FOXP2 (tj. gen, který má zodpovídat za rozvoj jazykových dovedností). Podle Lloyd Pye zde existuje 56 rozdílů, což znamená, že dítě není člověk, i když významné mutace tohoto genu jsou dávno známé.
Radiokarbonové datování lebky bylo provedeno v roce 2004. Beta Analytic of Miami (Florida, USA) určila věk dětské lebky 900 ± 40 let a 1117 ± 59 bylo stáří dospělé lebky, určené testem již dříve. Dospělo se tedy k téměř stejnému výsledku – těla spadají do období Casas Grandes pozdější Mogollonské kultury, která vzkvétala v severním Mexiku a na jihozápadě USA na počátku druhého tisíciletí n.l. Je příznačné, že lebeční deformace byly touto kulturou široce praktikovány.
Deformované lebky jsou rozšířeným jevem ve staré Americe. Lebka novorozence se skládá z kostí, které jsou nesrostlé (Fontanela na vrcholu hlavy je místo, kde čelní a temenní kosti se nakonec spojí) a lze je tedy upravit tak, aby dorostly do umělých tvarů pomocí upnutých desek a dlah na hlavě. Byly praktikovány různé deformace; zploštění týlní kosti, viditelné na "Hvězdném dítěti" vypadá právě jako tento typ kulturního zploštění. Nicméně, jiné aspekty lebky vypadají výrazně patologicky: nedostatek čelních dutin, nadměrná lebeční kapacita apod.
DNA testy provedené na lebce ukázaly, že patří do haploskupiny C, typické pro indiánské typy, což prokazuje, že matka dítěte byla nadevší pochybnost domorodá Američanka, nikoli mimozemšťan. Dospělá lebka vedle dítěte měla mtDNA z haploskupiny A, tedy jiného domorodce amerického typu. To znamená, že nemůže být matkou dítěte, musela by mít mtDNA stejné haploskupiny.
Lloyd Pye díky tomu tvrdí, že neúspěch získat ucelený sled nuDNA je důkaz, že otec nebyl člověkem.
Jenže obtíže při získání jaderné DNA ze starého vzorku není nic záhadného a rozhodně to není důkazem existence mimozemského otce.
Co však Lloyd Pye zamlčuje, je identifikace obou X a Y chromozomů. Ty jasně ukazují, že dítě bylo chlapec; chromozom Y se dědí pouze z otce (muži mají chromozomy pár XY, ženy chromozomy pár XX), takže otec dítěte musel být stejným člověkem jako jeho matka.
Ačkoli Lloyd Pye cituje odborníky, kteří říkají, že nejde o patologický stav, ignoruje podobné kosterní pozůstatky, které jsou zjevně výsledkem hydrocefalu, tedy stavu, při kterém se lebka naplní mozkomíšním mokem kolem mozku, což má pro jedince fatální následky. Dalším podobným vlivem je kosterní patologie, tzv. Progeria, při níž se projevují symptomy připomínající předčasné stárnutí, což je způsobeno genetickou mutací. Přidejme k tomu záměrné deformace lebky, které mohly být zahájeny ihned po narození a je zřejmé, proč lebka vypadá tak podivně.
Vědecké důkazy ukazují tedy velmi jasně, že lebka "Hvězdného dítěte" ukazuje na velmi nemocného chlapce, který pravděpodobně zemřel v důsledku neobvyklých patologických rysů lebky.
Lloyd Pye používal lebku jako důkaz pro existenci mimozemských kříženců s člověkem.
O takových „hybridech“ se zmiňují ti, kteří byli údajně „uneseni" tzv. „šedými“ mimozemšťany a v hypnóze uvádí obsesivní zájem cizinců o jejich reprodukční orgány. Někteří tvrdí, že prošly často bolestivým postupem, při kterém jim byly odebírány vajíčka a spermie; některé ženy tvrdí, že otěhotněly při únosu a po dalším únosu zjistily, že již těhotné nejsou. Při následném únosu jim byly ukázány podivné humanoidní děti s velkými hlavami s tím, že jde o jejich vlastní potomstvo.
Přestože zastánci mimozemských hybridů tvrdí, že „hvězdné dítě“ bylo dokonale zdravé v době své smrti, k takovému tvrzení není důvod. Dítě zemřelo v důsledku těžkých deformací a chorob, což při popsaných problémech není nic divného.