Vítejte v této rubrice
zde Vám představím Elfi.
Název: Elfové, „Sličný lid“
Vzhled: Elfové jsou obecně menší a křehčí postavy jako lidé; jen málokteří dosahují stejné nebo dokonce větší výšky než průměrný člověk. Stavbou těla jsou si tyto rasy poměrně podobné; elfové ale nedisponují takovou fyzickou silou, zato jsou ovšem pružnější a atletičtější. Při orientaci v přírodě také oplývají ostřejší smysly. Uši mají oproti lidem zašpičatělé a tvarem podobné listu; oči mají obvykle mandlový tvar.
Bylo by chybou myslet si, že všichni elfové jsou „odlití z jedné formy“ – stejně jako u lidí existují mezi elfy různá etnika. Největší skupinu tvoří takzvaní „stříbrní elfové“, se svou světlou pletí, vlasy nejčastěji stříbrnými či bílými, někdy také černými, fialkovými a tmavě modrými a očima v barevné škále od modré po zelenou.
Ve městě je téměř nemožné potkat „lesní elfy“, kterým ostatní rasy někdy uštěpačně říkají „divocí“ – tito elfové barvou pleti i vlasů téměř splývají s lesem; pokožku i vlasy mívají hnědé nebo zelené barvy, stejně jako oči. Společně se stříbrnými elfy žijí v lesích, ovšem spíše v hlubokých hvozdech než v lesích v blízkosti jiných ras.
Poměrně malou skupinu elfů tvoří „šedí elfové“, žijící v horách; pleť mají šedé barvy (postupem času tmavne), vlasy stříbrné a oči jantarové. Vzácně se vyskytne i kombinace stříbrných vlasů a fialkových nebo purpurových očí.
Asi nejvzácnějším elfím etnikem jsou „zlatí elfové“ – jejich pokožka má světle či tmavě bronzovou barvu. Neobvyklé jsou i jejich oči, které bývají nejčastěji zlaté, černé nebo zelené. Vlasy mívají černé, zlaté či blond barvy; opravdu vzácně se vyskytne i elf s vlasy červenými, což je u této rasy opravdová vzácnost. Nejčastěji se vyskytují v pouštích.
Někteří starší elfové, kteří mají po celý život úzký vztah s jedním konkrétním zvířecím druhem, mohou postupem času získávat některé jeho vzhledové rysy.
Vlastnosti: Elfové jsou obecně mírní, laskaví a velice umělecky založení; jde pravděpodobně o bytosti s největším počtem legend, příběhů a písní, což z nich dělá nadané bardy a vypravěče. Žijí věčně, alespoň pokud není jejich život přerušen násilím či nehodou. Jsou silně spjatí s přírodou; téměř všichni elfové jsou vegetariáni, kteří jedí pouze ovoce, zeleninu a pečivo. Stejně tak nenosí kůži v žádné podobě ani nezpracovávají dřevo; své dřevěné výrobky si dokáží „vyzpívat“ ze stromů. V jejich společnosti neexistují peníze – funguje mezi nimi pouze výměnný obchod. Elfové také neznají manželské svazky; partneři spolu zůstávají spolu tak dlouho, dokud je to těší. Středobodem jejich života je výchova dětí, které jsou v jejich společnosti velice vzácné. Mezi sebou jsou elfové ovšem pletichařiví a často se vůči sobě chovají až příliš strojeně.
Stárnutí u elfů:
0-25 let: Elf je považován za dítě. Malé, vílaté elfátko s mystickou krásou a zvláštním vzhledem.
25-300 let: Mladý dospělý, od 100 let je obecně uznávaný jako plnohodnotný jedinec ve společnosti.
Nad 800 let: V tomto věku se elfům objevují drobounké vrásky.
Jazyk: Elfština, „Starověký jazyk“.
Magie: Elfové jsou od přírody magicky nadanými. Jejich jazyk je jazykem magie, díky čemuž jsou tak úzce svázáni s přírodou; dokáží komunikovat jak se zvířaty, tak i s celou živou přírodou – stromy, rostlinami a dalšími. Každý elf oplývá znalostí jednoduché přírodní magie, která jim umožňuje léčit malá zranění (oděrky a modřiny), najít v lese cestu, potravu či vodní studánku a naučit se elfímu zpěvu, díky kterému si každý elf dokáže „vyzpívat“ z přírody to, co potřebuje, aniž by ji jakkoliv poškodil.
Náboženství: Elfové neuznávají žádné náboženství; v podstatě jsou panteisté, kteří věří, že božství je všude okolo nich, zejména pak v přírodě, která je pro ně posvátná. Někdy se stane, že elfové dlouho žijící ve městech přeberou víru místních lidí, nikdy však své původní náboženství neopustí. Šedí elfové se někdy odvolávají k trpasličím bohům.
Vztah k ostatním rasám: Elfové jsou vůči jiným rasám nejčastěji nedůvěřiví a opatrní; často je považují za „barbarské“ a odsuzují jejich chování k přírodě. Díky tomu je ostatní rasy považují za arogantní, ačkoliv pravdou je, že elfům jsou víceméně lhostejní; někdy se až může zdát, že je považují za „nižší druh“ než jsou oni sami. Lidé k nim většinu času chovají respekt a udržují si nedůvěřivý odstup; oproti tomu trpaslíci jimi spíše pohrdají a vysmívají se jim; jedinou výjimku pro ně tvoří šedí elfové.